Kouzlo šitého šperku
Letošní květen stojí za to – i když byl hlavně ve znamení přípravy na zkoušky a učení, tak i přesto moje touha tvořit občas převládla a s výčitkami svědomí jsem si sedla ke kahanu či korálkům. Potřebovala jsem dodělat soupravu s rubíny v zoisitu pro jednu milou zákaznici:
Tak, konečně jsem se dočkala, dlouhá zima už je pryč a já mohla zahájit vinutkovou sezónu. Tentokrát na čistém propanu a abych pravdu řekla, rozdíl mezi propanem a propan-butanem nevidím. Ale prý by měl být plamen stabilnější a neměl by se zanášet hořák. Tož uvidíme….
Moje letošní první vinutky:
Tak to vypadá, že počasí definitivně ukončilo moje vinutkové snažení. V dílně už je zima a kahan začíná díky vzdušné vlhkosti korálky špinit. Ještě mi sice trocha plynu v bombě zůstala, ale když nejsou korálky čisté, tak to nemá cenu. Zato mám ale shrabanou větší část zahrady, což se taky počítá. Po večerech už zase šiju a toto je hotový náhrdelník, který jsem zmiňovala v minulém článku:
Pokračovat ve čtení „Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky“
Je středa – venku prší, jsem doma a vařím dýňovou polívku….krásné, slunečné a teplé počasí vystřídalo to pošmourné podzimní. Zítra ale už jdu do práce a docela se tam těším, přestože jsou v pátek a v sobotu volby, kdy budu sedět ve volební komisi a docela mě děsí, co mě tam může potkat. V mezičase po večerech opět šiju a tohle je náhrdelník Cassel s jaspisem:
Po tak dlouhé odmlce se mi těžko hledá nit a nějak nevím, kde navázat. Léto bylo hodně rozlítané a plné akcí, a proto sem nepřibyl žádný článek. Zkusím sem ale napsat aspoň některé z nich.
Teploty už trošku povyskočily a tak mohu trávit v dílničce vinutím korálků trošku více času než v březnu a dubnu. Od loňska, kdy jsem začala vinout, svádím boj s nastavením kahanu, aby nebyly korálky začouzené – na podzim to už vypadalo o maličko lépe, ale stejně jsem pořád nedokázala vypozorovat to správné nastavení. Na jaře jsem začínala celý proces znovu a po dvou měsících více či méně začuzených korálků jsem pomalu propadala zoufalství. Hrozně moc mi chyběl nějaký kurz! Úplně začáteční peripetie a obrovské zklamání z práce jsem popsala ve svém březnovém článku. S pocitem, že to musím přece zlomit, jsem si na začátku května vyhradila jeden den na pozorování, co kahan dělá při různém nastavení – vinula jsem šípky, u kterých je to vidět téměř hned a také rychleji chladnou. Sice mi bylo líto plácat drahou červenou barvu na něco, co možná nebude použitelné, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. A pak to přišlo – šípek byl čistý a já najednou přesně věděla, jaké nastavení musí být:
Slibně nastartovanou frekvenci sem napsaných článků jsem bohužel přerušila. Samozřejmě, že jsem nepřestala šít úplně, jen asi poslední týden mi jehla a korálky nic neříkaly. I ty vinutky jsem musela o víkendu oželet – prostě byly na programu důležitější a neodkladnější věci.
Náhrdelník Dia byl hotový už minulý týden, ale chuť vypsat se ze svých dojmů a emocí je až dnes.
Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Dia a radosti i strasti současného bytí“
Je to k nevíře, ale už je za námi i Štědrý den! – a to jsem měla představu, že na blog napíšu minimálně každý měsíc alespoň jeden článek, kdy shrnu celý měsíc a dám sem šperky, které jsem ušila. Budu se muset polepšit.
Musím se pochlubit – prodala se mi moje první samostatná vinutka – bouchli jsme doma šampíčko, protože na to, že jsem se vše učila sama, to považuji za neskutečný úspěch:
Už v minulém článku jsem se zmínila, že tento rok je u mě rokem přelomovým – kromě splněného snu v podobě dílničky na vinutky se mi ještě podařilo změnit zaměstnání. Od září jsem začala pracovat na vysněný zkrácený úvazek. Jak s oblibou říkám: sny se prostě plní.
