Kouzlo šitého šperku
Tak to vypadá, že počasí definitivně ukončilo moje vinutkové snažení. V dílně už je zima a kahan začíná díky vzdušné vlhkosti korálky špinit. Ještě mi sice trocha plynu v bombě zůstala, ale když nejsou korálky čisté, tak to nemá cenu. Zato mám ale shrabanou větší část zahrady, což se taky počítá. Po večerech už zase šiju a toto je hotový náhrdelník, který jsem zmiňovala v minulém článku:
Pokračovat ve čtení „Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky“
Protože po večerech už zase šiju, můžu sem dávat opět nějaké šité šperky a nebudu Vás unavovat jen vinutkami. Od minulého článku přibyl v mém obchůdku na Fléru mimo jiné náhrdelník Už zrají…. (jak jinak, než s mými šípky):
Je středa – venku prší, jsem doma a vařím dýňovou polívku….krásné, slunečné a teplé počasí vystřídalo to pošmourné podzimní. Zítra ale už jdu do práce a docela se tam těším, přestože jsou v pátek a v sobotu volby, kdy budu sedět ve volební komisi a docela mě děsí, co mě tam může potkat. V mezičase po večerech opět šiju a tohle je náhrdelník Cassel s jaspisem:
A je tu podzim, zatím ještě docela teplý a hezký, ale brzy ho vystřídá období, které nemám vůbec ráda. Nesnáším vstávání do práce za tmy, nesnáším to pošmourno, mlhavo, pršavo, ale hlavně trpím nedostatkem sluníčka a světla. V šest večer mám pocit, že už nemá cenu nic začínat a že bych se měla pomalu přesunout do postele….tohle období je pro mě prostě neveselé truchlivé. Ještěže mám aspoň ty korálky, které vnáší do těchto pošmourných dnů světlo, barvy a radost. A jedním z těchto krásně barevných náhrdelníků je i náhrdelník Kristel:
Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Kristel a dovolená v Jeseníkách“
Po tak dlouhé odmlce se mi těžko hledá nit a nějak nevím, kde navázat. Léto bylo hodně rozlítané a plné akcí, a proto sem nepřibyl žádný článek. Zkusím sem ale napsat aspoň některé z nich.
Je pravda, že od dubna, kdy počasí trošku dovolilo, se věnuji více vinutí korálků než šití. Je to také způsobeno tím, že u šití mě bolí pravé rameno, což je zvláštní, protože u vinutí, kdy bych si myslela, že je poměrně hodně namáhané, mě nebolí. A bolí tak, že mě to budí i ze spánku. Ale asi to nebolí ještě dost, protože se mi s tím k doktorovi zatím nechce. Také proto mi náhrdelník netrval týden, ale skoro dva. Vybrala jsem krásný zelený jaspis a pojmenovala ho Merlin:
Šití této soupravičky jsem si opravdu užívala – jednak jsem tvořila z luxusních kamenů, které si tak nějak samy řekly, jak by chtěly být obšité, a jednak jsem ji dělala pro jednu velmi milou zákaznici, která mi dala v tvorbě naprosto volnou ruku.
Slibně nastartovanou frekvenci sem napsaných článků jsem bohužel přerušila. Samozřejmě, že jsem nepřestala šít úplně, jen asi poslední týden mi jehla a korálky nic neříkaly. I ty vinutky jsem musela o víkendu oželet – prostě byly na programu důležitější a neodkladnější věci.
Náhrdelník Dia byl hotový už minulý týden, ale chuť vypsat se ze svých dojmů a emocí je až dnes.
Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Dia a radosti i strasti současného bytí“
Tohle je přesně ten typ náhrdelníku, který si žije svým životem a nějaké plány, jak by měl vypadat, zůstaly jen v představách. Prapůvodní myšlenka byla, že obšiju tento magicky zelený chromchalcedon a všude okolo něj budou jen kvítky, které přejdou do spirálek se zapínáním, pak jsem přidala onu spirálu, která měla držet tvar náhrdelníku, a ušila dva šípkové květy, protože měly něžné barvy, které se hodily k té krásné zelené… Ale v ten okamžik se mi to úplně nezdálo jako dobrý nápad, tak přibyly i lístky šípkových růží a byl z toho šípkový keř…..
