Květen a červen – dva nejhezčí měsíce v roce jsem strávila úplně jinak, než byla moje původní představa. Těšila jsem se na mé výpravy na kole, čas strávený v dílničce a na zahrádce, všechnu tu krásnou zelenou, spoustu sluníčka a zpěvu ptáků….. Místo toho jsem byla doma, kašlala do peřin a dusila se záchvaty šíleného kašle – černý kašel si mě našel. A že to stálo za to! Nebudu zabíhat do podrobností, ale nic horšího jsem v životě zatím neměla. Tři týdny jsem strávila doma na neschopence, další dva týdny bych v práci bez pálivých bombónů neměla šanci vydržet. Celkem dva měsíce naprosto vyčerpaná a vyřazená z provozu, protože nejvíc se kašel objevoval v noci a nic na něj nezabíralo, nikam jsem nemohla (i když už jsem byla oficiálně zdravá), protože záchvaty dávivého kašle se objevovaly kdykoliv. Tak doufám, že už budu mít celoživotní imunitu, protože podruhé už bych to asi nedala.
Nová životní role a nová várka šperků
Čas jsem nejen nedohnala, jak jsem slibovala v minulém článku, ale dokonce o dva měsíce protáhla…Já to nechápu, vždycky jsem si plánovala, jak budu mít spoustu volného času, až budu dělat na zkrácený úvazek, ale opak je pravdou. Je fakt, že nejsem tak extrémně unavená, protože mám čas i odpočívat, ale pořád mám co dělat a rozhodně se nenudím. Takže navazuji na minulý článek, ale paměť je krátká, tak možná nebudou všechny události hezky chronologicky poskládané.
Na podzim a začátkem zimy jsem pracovala hlavně na objednávkách, jednou z nich je i tato souprava se zeleným avanturínem:
Zářijová Kréta a spousta nových šperků
Jak jsem slíbila v minulém článku, navazuji zářím, přestože už máme únor. Protože prezidentské volby byly minulý rok už v lednu, mohli jsme vyrazit na dovolenou až v září tak, jak to máme rádi, což se nám letos nepodaří, protože budou koncem září volby do krajů a tím pádem jsou přípravy v plném proudu a proto logicky dovolenou nedostanu. Už potřetí jsme byli v Matale (pohled na městečko je na fotce vlevo), která se nachází na jihu Kréty a je tam nádherně.
Pokračovat ve čtení „Zářijová Kréta a spousta nových šperků“
Střípky z léta
Za okny prší a na příští týden slibují brutální mrazy, já se ale vracím ve vzpomínkách do léta. Půl roku uteklo jako voda a přestože jsem strašně chtěla, na článek se našel čas až teď.
Někdy v červnu jsem ušila náhrdelník s labradoritem v tyrkysových barvách a byl to zároveň na hodně dlouhou dobu poslední šitý šperk.
Co s tou podlahou?
Tímto článkem se vrátím v čase až do května, kdy byla naší noční můrou podlaha v chatě. Celý problém byl opravdu způsobený takovou hloupostí, jako je zakrytí parozábranou, kdy podlaha nedýchala a srážela se tam veškerá vzdušná vlhkost a zbytky vlhkosti ze dřeva. Potvrdili nám to nezávisle tři různí lidé, kteří se zabývají stavbami, a nakonec to uznal i majitel firmy, která nám chatu stavěla. Po prvotním šoku, že máme v chatičce dřevomorku, což se nakonec nepotvrdilo, se dostavilo v různých vlnách a v různé míře zoufalství, co s tím budeme dělat. Nic totiž nešlo podle plánu……
Frederica a trápení s chatou
Dubnové počasí bylo vskutku aprílové -ve dny, kdy bych mohla jet na zahradu, většinou pršelo nebo byla zima, a tak jsem se věnovala spíše šitým šperkům. Náhrdelník Frederica s lemon chryzoprasem:
Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí
V podstatě celý únor jsem si „hrála“ s modrými sodality a snažila se z nich ušít soupravu tak, aby nebyla přezdobená a vhodně doplňovala modré krajkové šaty. Nejprve jsem obšila kabošony sodalitu a různě je mezi sebou kombinovala a zkoušela, jak půjdou k sobě a jaký vlastně tvar bude mít náhrdelník. A tohle je tedy výsledek:
Pokračovat ve čtení „Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí“
Souprava Spadlé hvězdy
Souprava Spadlé hvězdy vznikla tak nějak omylem. Ten červený jaspis mi totiž nedával spát, a tak jsem přemýšlela, co s ním. Podle šedivých žilek v něm jsem k němu vybrala korálky v barvě hematitu, a protože jsem potřebovala zamaskovat nahoře docela velkou díru, dozdobila jsem ho šitými hvězdičkami:
Skryté poselství a volby za námi
Za ten měsíc a kousek od posledního článku mi přibylo docela dost šperků, tak se s nimi jdu pochlubit. Náhrdelník Skryté poselství s jaspisem jsem stihla ještě těsně před závěrem loňského roku:
Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem
Do prosince jsem vjela rychlostí rozjetého vlaku a v podstatě se zastavila až po vánočních svátcích. Nevím, jestli to souvisí s věkem nebo opravdu byl letošní rok v tomto směru výjimečný. Každopádně celým rokem se jako červená nit táhl neodbytný pocit, že nic nestíhám a že dny v kalendáři utíkají jako splašené. Začalo to už v lednu, kdy jsem se začala víc učit na květnové Zkoušky odborné způsobilosti, kdy se s přibližujícím se dnem „D“ přímo úměrně zkracovaly dny a ke konci už mi splynuly do jednoho celku. Pak jsem se trošinku oklepala, ale už tu bylo léto, které uteklo jako voda. Celé září jsem strávila v nemocnici a na neschopence, práce na mě počkala, takže jsem se z toho všeho ještě nevzpamatovala a je tu konec prosince. Ale i tak jsem po večerech něco málo stihla ušít:
Pokračovat ve čtení „Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem“