Tento náhrdelník jsem slibovala asi rok. Jsem hrozná, protože na šití některých věcí musím prostě uzrát, nedokážu šít na povel. Ale o to hezčí náhrdelník je, nebo si to aspoň myslím:
Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky
Tak to vypadá, že počasí definitivně ukončilo moje vinutkové snažení. V dílně už je zima a kahan začíná díky vzdušné vlhkosti korálky špinit. Ještě mi sice trocha plynu v bombě zůstala, ale když nejsou korálky čisté, tak to nemá cenu. Zato mám ale shrabanou větší část zahrady, což se taky počítá. Po večerech už zase šiju a toto je hotový náhrdelník, který jsem zmiňovala v minulém článku:
Pokračovat ve čtení „Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky“
Volby, nové náhrdelníky a brožka….
Protože po večerech už zase šiju, můžu sem dávat opět nějaké šité šperky a nebudu Vás unavovat jen vinutkami. Od minulého článku přibyl v mém obchůdku na Fléru mimo jiné náhrdelník Už zrají…. (jak jinak, než s mými šípky):
Náhrdelníky Cassel a Západ slunce
Je středa – venku prší, jsem doma a vařím dýňovou polívku….krásné, slunečné a teplé počasí vystřídalo to pošmourné podzimní. Zítra ale už jdu do práce a docela se tam těším, přestože jsou v pátek a v sobotu volby, kdy budu sedět ve volební komisi a docela mě děsí, co mě tam může potkat. V mezičase po večerech opět šiju a tohle je náhrdelník Cassel s jaspisem:
Náhrdelník Kristel a dovolená v Jeseníkách
A je tu podzim, zatím ještě docela teplý a hezký, ale brzy ho vystřídá období, které nemám vůbec ráda. Nesnáším vstávání do práce za tmy, nesnáším to pošmourno, mlhavo, pršavo, ale hlavně trpím nedostatkem sluníčka a světla. V šest večer mám pocit, že už nemá cenu nic začínat a že bych se měla pomalu přesunout do postele….tohle období je pro mě prostě neveselé truchlivé. Ještěže mám aspoň ty korálky, které vnáší do těchto pošmourných dnů světlo, barvy a radost. A jedním z těchto krásně barevných náhrdelníků je i náhrdelník Kristel:
Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Kristel a dovolená v Jeseníkách“
Vinutky, výstaviště, prázdniny….
Po tak dlouhé odmlce se mi těžko hledá nit a nějak nevím, kde navázat. Léto bylo hodně rozlítané a plné akcí, a proto sem nepřibyl žádný článek. Zkusím sem ale napsat aspoň některé z nich.
Burza minerálů v Tišnově – jaro/léto 2021
Tento článek bude trošku netradiční – nebude o špercích, ale bude věnovaný mým úlovkům na mineralogické burze v Tišnově. Tyto články jsem psávala i na svém starém blogu, ale kvůli coroně v posledním roce a půl žádné burzy ani výstavy nebyly. O to víc jsem se tam těšila. Organizátorům patří velký obdiv a dík za to, že do toho šli, i když do poslední chvíle nebylo jasné, zda se burza uskuteční. Protože se akce konala pod širým nebem, mělo poslední slovo počasí – a vzhledem k posledním týdnům, kdy o víkendech pravidelně pršelo a bylo docela chladno, vyšlo naprosto luxusně: bylo teplo a minimálně dopoledne nepršelo.
Vzhledem k omezenému počtu vystavovatelů a také faktu, že byla zastoupena jen Česká republika a Slovensko, šla jsem se tam spíše pokochat výtvory Matky přírody a s nákupy jsem příliš nepočítala. Ale i přesto jsem si domů něco přinesla:
Pokračovat ve čtení „Burza minerálů v Tišnově – jaro/léto 2021“
Náhrdelník Merlin a Máčky
Je pravda, že od dubna, kdy počasí trošku dovolilo, se věnuji více vinutí korálků než šití. Je to také způsobeno tím, že u šití mě bolí pravé rameno, což je zvláštní, protože u vinutí, kdy bych si myslela, že je poměrně hodně namáhané, mě nebolí. A bolí tak, že mě to budí i ze spánku. Ale asi to nebolí ještě dost, protože se mi s tím k doktorovi zatím nechce. Také proto mi náhrdelník netrval týden, ale skoro dva. Vybrala jsem krásný zelený jaspis a pojmenovala ho Merlin:
Boj s kahanem
Teploty už trošku povyskočily a tak mohu trávit v dílničce vinutím korálků trošku více času než v březnu a dubnu. Od loňska, kdy jsem začala vinout, svádím boj s nastavením kahanu, aby nebyly korálky začouzené – na podzim to už vypadalo o maličko lépe, ale stejně jsem pořád nedokázala vypozorovat to správné nastavení. Na jaře jsem začínala celý proces znovu a po dvou měsících více či méně začuzených korálků jsem pomalu propadala zoufalství. Hrozně moc mi chyběl nějaký kurz! Úplně začáteční peripetie a obrovské zklamání z práce jsem popsala ve svém březnovém článku. S pocitem, že to musím přece zlomit, jsem si na začátku května vyhradila jeden den na pozorování, co kahan dělá při různém nastavení – vinula jsem šípky, u kterých je to vidět téměř hned a také rychleji chladnou. Sice mi bylo líto plácat drahou červenou barvu na něco, co možná nebude použitelné, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. A pak to přišlo – šípek byl čistý a já najednou přesně věděla, jaké nastavení musí být:
Souprava s amonitovými simbircity
Šití této soupravičky jsem si opravdu užívala – jednak jsem tvořila z luxusních kamenů, které si tak nějak samy řekly, jak by chtěly být obšité, a jednak jsem ji dělala pro jednu velmi milou zákaznici, která mi dala v tvorbě naprosto volnou ruku.
