Zářijová Kréta a spousta nových šperků

Jak jsem slíbila v minulém článku, navazuji zářím, přestože už máme únor. Protože prezidentské volby byly minulý rok už v lednu, mohli jsme vyrazit na dovolenou až v září tak, jak to máme rádi, což se nám letos nepodaří, protože budou koncem září volby do krajů a tím pádem jsou přípravy v plném proudu a proto logicky dovolenou nedostanu. Už potřetí jsme byli v Matale (pohled na městečko  je na fotce vlevo), která se nachází na jihu Kréty a je tam nádherně.

Matala je známá hlavně svými neolitickými jeskyněmi vytesanými v útesech, které ji obklopují, a v šedesátých letech minulého století byla oblíbeným místem hippies. Nám vyhovuje ospalá a příjemná atmosféra tohoto dřívějšího přístavu pro starobylé město Faistos a později Gortynu a krásné pláže. Loni přišel manžel s myšlenkou, že si vylezeme na nejvyšší horu Kréty – Psiloritis (2.456 m n.m.). Půjčili jsme si na dva dny auto a vyrazili na dobrodružnou cestu do hor.  Už samotné zapůjčení malého autíčka, kterých jezdí na Krétě většina, bylo zábavné – při předávání nám pán z půjčovny vysvětlil co a jak, a že si nemáme všímat různých svítících varovných kontrolek – prý je důležitá jen ta od oleje. Tak jsme vyrazili podle podrobné mapky, kterou měl manžel nachystanou ještě z Brna, směr Psiloritis. Protože cesta přes Heraklion byla mnohem delší, sjeli jsme asi v půlce hlavní spojnice mezi severem a jihem ostrova na takovou menší silnici, která ale přecházela postupně do malých silniček, které si vinuly horami, malými zapomenutými dědinkami, kde se zastavil čas, až nás naše mapka dovedla do vesničky, kde silnice končila u místního kostela schody. Nebýt mapy Kréty v mobilu, mohli jsme auto otočit a jet zpátky, nicméně jsme našli takovou cestičku spíše pro traktory nebo čtyřkolku, která se vinula olivovým sadem . Auto jelo na jedničku po cestě necestě, strašně se natřásalo a vypadalo to, že ho uvaříme. Největší legrace byla, že vrátit se už nešlo, protože po dvou hodinách strávených na cestě to přece nevzdáte a navíc nás tlačil čas. Měli jsme spočítané, že musíme vyrazit nahoru kolem poledne, abychom to stihli otočit za světla – v průvodci psali, že výstup na Psiloritis trvá nějaké 2,5  hodiny a 2 hodiny dolů. Nakonec jsme po třech a půl hodinách jízdy naprosto uvaření dorazili do sedla Nidha, které je výchozím bodem pro výstup. Malé parkoviště, odkud jsme vyráželi,  je ta bílá tečka u cesty zhruba uprostřed:

Co nás ale okouzlilo, bylo to naprosté hmatatelné ticho, které nás obklopovalo. Nic takového jsem dosud nezažila. Po půl hodině stoupání nám přelétali nad hlavou supi, což působilo jako z hororu, a pak jsme je uviděli za takovým skaliskem pár metrů od nás, jak se perou o mršinu kozy. Zážitek! Po třech hodinách funění do kopce a 900 m převýšení jsme konečně stanuli na vrcholku! Odměnou nám byly neskutečně krásné výhledy na okolní kopce, Heraklion kdesi v dálce, nekonečné moře…. – prostě neskutečná nádhera!

Pokochali jsme se, dali rychlou svačinu a za půl hodiny vyráželi dolů, abychom to stihli do tmy. Když jsme scházeli za dvě hodiny k parkovišti, stíny se už dloužily, ochlazovalo se, ale  některé vrcholky stále ještě ozařovalo zapadající slunce, v dálce byl slyšet cinkot zvonečků místních koz…… Bylo to nepopsatelně krásné a úžasné! Až tak, že bych to ráda zažila ještě jednou a tak plánujeme výstup na Psiloritis i letos. Cestu zpátky jsme zvolili přes Heraklion i přes to, že byla delší, ale ve výsledku byla rychlejší ( po těch cestičkách jsme potmě už neměli odvahu jet).  Manžel z našeho legračního autíčka dostával maximum a jel jako silniční pirát, protože večeře se podávala jen do devíti hodin. Nakonec vše dobře dopadlo, do jídelny jsme vběhli v tom, v čem jsme přijeli za 5 minut devět a ještě dostali i  večeři. Výlet rozhodně stál za to!

Druhý den jsme vyrazili autem za památkami – navštívili jsme starověké mínojské město Faistos,  dřívější římské hlavní město Kréty Gortynu (na fotce výše)  a prošli si Heraklion. Byla to fajn dovolená s krásnými zážitky!

Po návratu jsem se plná energie vrhla na šití šperků:

Souprava byla pro kolegyňku na svatbu – vybrala si jaspis maligano s úžasnou kresbou.

Při zkoušce šatů vznikla potřeba mít ještě i něco na ruce (opět jaspis maligano a říční perličky):

Protože můj stojánek na náušnice zel prázdnotou, ušila jsem jedny náušnice:

Začátkem října jsme oslavili moje narozeniny a moje holky mě překvapily tímto nádherným a úžasně dobrým dortem:

Já všechny na oplátku pohostila těmito mini chlebíčky a super krůtí roládou s gratinovanými bramborami, kterou jsem ale nestihla nafotit:

Koncem října jsem strávila poslední víkend u kahanu:

Pokus o zapracování většího počtu murrínek:

Uvinula nějaké náušnice, které se rychle prodaly:

Pak už jsem se věnovala zpracovávání souprav uvinutých korálků:

Tato souprava se mi líbí asi nejvíc, to je ta s plátkovým stříbrem. Jednu dostala moje mamka k Vánocům:

A tato se umístila v TOPu na Fléru:

Začátkem listopadu se konala burza minerálů v Tišnově, a toto jsou mé úlovky:

Ještě nějaké náušnice, aby zaplnily prázdné místo na stojánku:

Začátkem listopadu konečně dorazily dlouho vyhlížené a očekávané kůže s nerezovým zapínáním, abych z nich mohla udělat náhrdelníky:

Některé už mají svoji majitelku, jiné na ni ještě čekají….

Koncem listopadu jsem nejen prodávala na Minerálech Brno, ale hlavně utrácela:

Moje sbírka kamenů na šperky utěšeně roste, jsem zvědavá, kdy to vše zpracuji.

Asi tu budu do sta let…..

Tak, to byl takový průlet létem a začátkem podzimu. V příštím článku uvidíte spoustu šperků a snad už doženu i ten čas a nebudu půl roku pozadu…..