Dubnové počasí bylo vskutku aprílové -ve dny, kdy bych mohla jet na zahradu, většinou pršelo nebo byla zima, a tak jsem se věnovala spíše šitým šperkům. Náhrdelník Frederica s lemon chryzoprasem:
Ušila jsem mu světle zelené kvítky, ale jinak jsem byla barevně spíše při zemi.
Prodloužené velikonoční volno propršelo, jak jinak, takže jsem měla spoustu času na dlouho slibovaný náramek pro kolegyni:
Náramek má kovovou výztuhu, takže se dá hezky natvarovat téměř na každou ruku. A kamínek je modrý opál z Afriky.
Náramek Pro Fátimu se bohužel v soutěži neumístil, ale to nevadí, protože i tak už má svoji majitelku. K náramku jsem ještě došila náušnice – měly být z labradoritových kuliček, ale ty jsem neměla, tak jsou z perleťových kousků.
Další náhrdelník, tentokrát se sodalitem, byl šitý taktéž na přání – objednala si ho moje sestra pro svoji kamarádku k narozeninám:
Tak snad se bude líbit…..
Přesně po měsíci byla možnost zase vyjet na kole do dílničky. Až jsem byla překvapená, jak hezky mi to šlapalo, a z kola jsem slízala až v místě, kde jsem loni skončila coby nejvyšší metě.
V zármutku z deštivého počasí jsem si udělala radost a objednala si z Holandska spoustu blbinek a věcí na hraní do dílny. A protože jsem jen samouk a některé věci netuším, jak se používají, tak jsem třeba zkoušela třpytivé pigmenty. Hned po prvním použití jsem měla dílnu plnou fialových třpytinek…..takže jsem odložila tuto drahou srandu na později, až budu vědět, jak s nimi pracovat. Jedna pidi krabička totiž vyjde asi na čtyři stovky, a já (hamoun) mám hned 4 různé…. Zato práce se stříbrnou fólií mě neskutečně bavila a korálky taky vypadají moc hezky:
Z kapek jsou krásné náušnice, ale je potřeba je vidět naživo:
Mám krásná srdíčka – asi třetina jich popraská, a naprosto neomylně praskají ta nejhezčí.
Těšila jsem se na to, jak si vezmu v pátek 5. května dovolenou, vypucuju chatu a tím zahájíme další sezónu…místo toho řešíme výměnu podlahy pod celou chatou. Začalo to už loni v létě, kdy si manžel všimnul, že se nám lehce houpe podlaha v levé části chaty a pojal podezření, že nám asi shnil trámek. Realita však byla mnohem horší, než jsme čekali. Po odkrytí prvních čtyř prken se objevily ztrouchnivělé trámky a jako bonus jsou ještě napadané nějakými houbami a plísněmi:
Příčinou bude pravděpodobně špatný technologický postup – podlaha je z betonu, zakrytá ypou, pak jsou dvě vrstvy trámů do kříže vyplněné polystyrenem a to vše je překryté parozábranou – a tam bude zakopaný pes. Pod parozábranou se totiž držela vlhkost (asi z trámků, protože dřevo dlouho vysychá) a jinudy by se tam voda neměla jak dostat. Chlapík z firmy XY, která nám chatu stavěla, řekl, že už se s tím potkal a že to už dělají jinak. Bude potřeba vyměnit i obvodové trámy, na kterých chata stojí….prý nám to udělají, ale zatím neví kdy, protože mají dopředu nasmlouvané zakázky, a nevíme, co to bude stát……ale čert vem peníze, hlavně, abychom už mohli chatu užívat. Mimochodem, chata je jen 15 let stará.
Zatímco manžel odkrývá už druhý týden podlahu, protože to je opravdu hrozná práce – musí se oddělat všechny lišty, odvrtat hřebíky, kterými jsou prkna přibitá, zabalit a odnosit polystereny, vybrat zbytky trámů a celé to vysavovat, a samozřejmě stěhujeme nábytek sem a tam, protože není kam dát, tak já jsem si na zahrádce zasadila rajčátka a budu doufat, že už nepřijdou přízemní mrazíky.
Jo, a než jsem dopsala článek až sem, tak se mi vypnul bez varování sám od sebe asi desetkrát počítač, takže to bude asi další věc k řešení……prostě to nemůžeme mít v životě příliš jednoduché.