Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí

V podstatě celý únor jsem si „hrála“ s modrými sodality a snažila se z nich ušít soupravu tak, aby nebyla přezdobená a vhodně doplňovala modré krajkové šaty. Nejprve jsem obšila kabošony sodalitu a různě je mezi sebou kombinovala a zkoušela, jak půjdou k sobě a jaký vlastně tvar bude mít náhrdelník. A tohle je tedy výsledek:

Zajímavé je, že o náušnicích jsem měla představu hned, stejně jako o prstýnku, ten vlastně byl hotový úplně první.

Náramek v sobě má zabudovanou kovovou výztuž, takže se přizpůsobí každé ruce. Na druhém obrázku je brož.

A jen pro představu, jak by mohl náhrdelník vypadat na krku:

V půlce března se mi podařil dokončit náramek, který je přihlášený do soutěže Klubu šitého šperku (Flér) na téma „Moje oblíbená kniha“, tak jsem zvědavá na ostatní soutěžní kousky. Uzávěrka je 28.3. Jmenuje se Náramek pro Fátimu a byl inspirovaný knihou Alchymista od Paula Coelha.

A jelikož jsem měla vytažené kameny na náramek a ten druhý labradorit tam zůstal tak osamocený, ušila jsem z něj náhrdelník:

Jen se potvora hrozně špatně fotil:

Mezitím se trošku oteplilo a tak jsme začali jezdit o víkendech pracovat na zahradu. Jako první jsem potřebovala ostříhat a znovu vyvázat růže, což jsem zvládla za cenu pěkně poškrábaných rukou. A to tak, že jsem dva týdny nemohla fotit nově ušité prstýnky:

Udělala jsem si na ně v počítači šablonu a vymýšlím si sama vzory a neskutečně mě baví, jak stačí pozměnit barvy a výsledný vzor je úplně jiný. A je to dobrý trénink na hlavu, abych si dokázala představit, jak budou prohozené barvy vypadat.

V úterý konečně nadešel ten toužebně očekávaný okamžik, kdy jsem spěchala z práce domů, a v půl jedenácté už vyrážela na kole směr zahrada. Cesta po zimním lenošení byla krutá, ale zvládla jsem to za 45 minut, což není zase tak špatný výsledek. Hned po příjezdu jsem zhltla oběd a zavřela se na dlouhé čtyři hodiny do dílničky:

A protože bylo celý týden krásně teplo a měla jsem vinutkový absťák, zajela jsem si na zahradu i ve čtvrtek. Čas jsem vylepšila na 39 minut a z kola jsem slízala o notný kus dál. Zbytek kopce totiž tlačím kolo a bude asi ještě dlouho trvat, než ho vyšlapu alespoň do půlky. Bylo to parádní a už se těším, až zima definitivně odejde….