Moje žlučníkové trápení je naštěstí za mnou a vše se vrátilo do starých vyjetých kolejí. Večery trávím s jehlou v ruce obložená pytlíky s korálky a realizuju své nápady. Tohle je soutěžní brož s achátem na téma: „Spona, brož či špendlík aneb drobnosti na doladění outfitu.“
Překvapilo mě, že i přes svoji vysokou cenu se brož asi druhý den prodala. K broži jsem pak došila ještě prstýnek s malinkými šípky a šípkový náramek:
Asi dva týdny po operaci jsem už mohla sedět, aniž by mě bolela jizva a prázdno, které zbylo po žlučníku, a tak jsem šila aspoň brože. Brožka s kytičkou je z půlky vinutky, která praskla přesně v polovině:
Brož Mléčná dráha je z ručně malovaného kabošonu a je plná třpytinek jako Mléčná dráha hvězd na noční obloze:
Brož Saskia je ze skleněného kabošonu, který už mám asi deset let:
Jemně zelený lemon chrysopras jsem koupila na jaře na Minerálech a pořád se mi pletl pod ruce, tak jsem ho prostě musela zapracovat do náhrdelníku:
Labradority patří dlouhodobě k mým oblíbeným kamenům. Někdy je sice problém k nim najít ten správný odstín korálků, ale když se to povede, tak jsou tyto šperky moc krásné:
Další z poněkud časově náročnějších náhrdelníků je s jaspisem a šitými lístky:
Nezdá se to, ale lístky daly zabrat. Moc se mí líbí, jak je ten jaspis vybarvený. Mám ještě jeden podobný a ten si budu asi chvíli hýčkat, než ho pustím dál.
Dokonce jsem se o víkendu dostala i k vinutkám – zkoušela jsem bubliny a srdíčka:
Abych zaplnila prázdné místo po prodaných náušnicích na stojanu, ušila jsem náušnice s modrými mandalkami, které mi přišly s novou várkou korálí:
A ušila jedny dárečkové:
Doma jsem se kurýrovala přesně tři týdny a i když jsem mohla být na neschopence déle, smysl pro povinnosti mě hnal do práce. A že tam toho na mě čekalo! V podstatě teprve minulou středu jsem dorazila všechny resty – máme totiž velmi omezenou zastupitelnost a do toho byly ke všem normálním povinnostem volby do zastupitelstev obcí a s tím spojená veškerá personální agenda k novým zastupitelům. Uff, tak hlavně, že už je to za mnou a můžu zase klidně spát.
O víkendu jsme oslavili dvoje narozeniny (jedny odložené a jedny řádné), nachystala jsem spoustu dobrot a těšila se z rodiny. A dnes jsem byla s Týnkou na výstavě Tutanchamon – ceny lístků jako z praku, organizace prodeje lístků taky značně pokulhávala, ale samotná výstava byla hezká. Sice jsme se nic převratného nedozvěděly, ale bylo fajn si prohlédnout nalezené předměty z hrobky pěkně zblízka.
Venku se hodně ochladilo, tak nevím, jestli se mi ještě podaří sednout ke kahanu – v bombě je ještě plyn tak na 10 – 12 hodin…tak uvidíme.
Ten náhrdelník s jaspisem a šitými lístečky je skvostný! Hrozně se mi líbí tón vybraných korálků. Nicméně všechno to válcuje brož Mléčná dráha. Sice mi vzor připomíná nějakou mlhovinu spíš než naši galaxii, ale to nic nemění na tom, že je to skutečně nádherné.
Jako vždy je to všechno moc krásné. Pořád mě nepřestává bavit se sem chodit kochat.
Na ten jaspis jsem patřičně hrdá – lístky nebyly až tak jednoduché, jak to možná vypadá. Navíc jsou šité z těch nejmenších korálků, tak i dlouho trvaly. A ta barevná kombinace mi sedí moc. Jsem v pokušení si ten náhrdelník nechat.
Eithné, moc mě těší, že mám takového pravidelného čtenáře a jsem ráda za milé komentáře – moc děkuji!