Protože po večerech už zase šiju, můžu sem dávat opět nějaké šité šperky a nebudu Vás unavovat jen vinutkami. Od minulého článku přibyl v mém obchůdku na Fléru mimo jiné náhrdelník Už zrají…. (jak jinak, než s mými šípky):
Byly to poslední šípky ze světlejší červené, které se ale výborně hodily k jaspisu, který jsem hodlala použít. Lístky jsou tentokrát ušité z větších korálků.
Minulý článek jsem končila karanténou, ze které jsem sice radost neměla, ale zase jsem ji maximálně využila, když už jsem musela být doma. Jen ten návrat do práce byl opravdu hektický – čtvrtek a pátek byl očistec – bylo toho fakt hodně a do toho od pátečních 14 hodin volby, které jsem potřebovala nachystat. Ale zvládla jsem to, i když jsem z toho dva dny nespala. Mám tedy za sebou premiéru ve volební komisi…. Měla jsem štěstí na skvělé lidi, kteří to už nejen dělali, ale sedli jsme si i lidsky, a ty dva dny vládla ve volební místnosti příjemná atmosféra a pohoda. Všechno nám přesně sedělo, nemuseli jsme nic přepočítávat dvakrát a čas ve volební místnosti utekl jak voda, a to také z toho důvodu, že letos byla opravdu velká účast a my se v podstatě nezastavili. Jediná potíž nastala u tisknutí zápisu, kdy se vytisklo 10 stránek z 18 a pak se na tiskárně rozblikal výstražný trojúhelníček. Přiznám se, že když se zápis tiskl, tak jsem si říkala, jak nám to všechno hezky klape, všechno sedí a je to dobře zadané, ale s takovýmto výdrbem jsem fakt nepočítala. Asi jsem to zakřikla, no. První, co mě napadlo bylo, že došel papír, ale tím to nebylo, zkusili jsme tiskárnu všude otevřít, vytahat papíry a znovu zavřít, ale trojúhelník si tvrdošíjně blikal dál. Tak co teď? Zavoláme tedy technika, který měl službu – jenže technik byl kdesi na druhém konci Brna. Abych to zkrátila, když přijel, zjistil, že tiskárnu už nerozjede a náhradní nemá, protože ji dal už někomu jinému. Naštěstí ho napadlo zapůjčit tiskárnu z jiného volebního okrsku, která ale byla v hodně podobném stavu – těch 36 stránek zápisu jsme tiskli další hodinu a půl, vždy vyjely dva tři listy (přičemž jen jeden byl zápis, ostatní byly čisté), tiskárna se musela pootvírat, vytahat zaseknuté papíry a tak pořád dokola. Místo v 16:00 jsme končili až někdy v půl sedmé jen kvůli tiskárně….ale kdyby nebyly horší věci, že?
Další náhrdelník je trošku temnější, možná se v tom promítly volební komplikace či ten pocit smutku, že končí léto plné světla, a nasouvá se sem podzim a s ním ranní vstávání za tmy, a to já fakt nemám ráda.
Ale ten malachit má tak krásnou kresbu, že mu ani nevadí obšití jednou barvou.
Momentálně pracuji na zakázkovém náhrdelníku, ale protože je tam docela dlouhá spirála, a ty já nešiju zase tak úplně ráda, odskočila jsem si v mezičase k této jemné brožce s malovaným kabošonkem, který v sobě má sem tam třpytku:
Včera mělo být dle předpovědi počasí teplo, což nakonec sice moc nebylo, ale svítilo sluníčko a bylo krásně, a tak jsem se dokopala jet na kole na zahradu. Cestu lesem, který se krásně zbarvil do podzimních barev, jsem si patřičně užívala. Ve třičtvrtě na dvanáct jsem už obědvala na zahrádce v posledním sluníčku, který ještě na naši zahradu dopadá, než definitivně zůstane za kopcem, aby se u nás ukázalo zase na jaře. Vyhřívala jsem se na sluníčku a cítila jsem se naprosto šťastná a spokojená. Po jídle jsem se přesunula do dílny a když jsem z ní skoro po pěti hodinách vylezla, byl pomalu čas jet domů. Uvinula jsem pár kuliček, dvoje náušnice, ale hlavně, vyzkoušela jsem nová efektová skla a jsem z nich nadšená. Pomalu mi dochází plyn v bombě, tak jsem zvědavá, kolik toho ještě zvládnu. A měla bych hrabat listí, zahrádka je už docela zasypaná, tak když mě nebude lákat dílna, snad to do zimy ještě pohrabu.