Souprava Spadlé hvězdy vznikla tak nějak omylem. Ten červený jaspis mi totiž nedával spát, a tak jsem přemýšlela, co s ním. Podle šedivých žilek v něm jsem k němu vybrala korálky v barvě hematitu, a protože jsem potřebovala zamaskovat nahoře docela velkou díru, dozdobila jsem ho šitými hvězdičkami:
Za asi dvě hodiny po vystavení na facebooku se mi ozvala jedna moje milá stálá zákaznice, pro kterou je radost šít, že by o náhrdelník měla zájem.
A přála si k němu dodělat brož, náramek, prstýnek a náušnice. Trošku problém byl dostupný materiál. Zaprvé jsem netušila, zda mi vystačí korálky, protože jsem k náhrdelníku už nic neplánovala a šila tak nějak ze zbytků, a zadruhé jsem neměla stejné kabošony.
Naštěstí mé nasyslené zásoby různých kamenů ukrývají množství polozapomenutých pokladů. Na brož jsem vybrala list z červeného jaspisu, který byl náhrdelníku asi nejblíž. Na náramek už to bylo horší, ale i když tam je mléčně zabarvená část, červený jaspis převládal.
Prstýnek byl celkem jasný – hvězdička se přímo nabízela. Náušnice byly trošku oříšek, ale vybrala jsem kuličky z karneolu, které šly moc hezky barvou a pak je ještě zakomponovala do náramku. Náramek má v sobě kovovou výztuž, takže se krásně přizpůsobí na ruku.
Korálky na kytičky mi vyšly do posledního korálku, stejně tak ty hematitové…opravdu jsem se modlila, aby mi nedošly korálky těsně před dokončením. No, a takto vypadá celá souprava hezky pohromadě:
Aby to nevypadalo, že pořád jen sedím u korálků, tak se musím zmínit i o horách. Byli jsme opět ve Schladmingu a měli jsme parádní počasí – kolem nuly nebo lehce pod, dva dny sluníčko, jeden den sice zataženo, ale ne nízkou oblačností, takže to bylo taky fajn, a úplně úžasný sníh!
Díky ideálním podmínkám jsme lyžovali od devíti od rána do tří až půl čtvrté odpoledne, takže třetí den jsem to sice ještě zvládla, ale po příjezdu domů mě tak bolely nohy, že jsem si nemohla bez kňučení ani sednout na záchod. A to jsem si hned po Novém roce slibovala, že začnu dělat dřepy, abych na horách statečně držela krok, jenže lenost zvítězila. Příští rok na sebe musím být přísnější.
Dovymýšlení sady musí být hrozně obtížné, když to tak nebylo plánované od začátku, za to všechen obdiv. Mně se ten kámen na náramku moc líbí – a samozřejmě lístek na broži, protože lístky jsou dobré vždycky 🙂
A hory zní taky skvěle!
Přiznám se, že jsem se pěkně zapotila, než jsem soupravu nějak dotáhla do konce. Už jen ten nesourodý materiál….ale nějak jsem si s tím poradila.
Jo, letošní hory byly bomba!
Eithné, moc děkuji za milý komentář!