Letošní květen stojí za to – i když byl hlavně ve znamení přípravy na zkoušky a učení, tak i přesto moje touha tvořit občas převládla a s výčitkami svědomí jsem si sedla ke kahanu či korálkům. Potřebovala jsem dodělat soupravu s rubíny v zoisitu pro jednu milou zákaznici:
Se soupravou jsem se docela dost natrápila a nešila se mi úplně lehce. Snad to bylo těmi kameny – jen ten prostřední na náhrdelníku je zaručeně přírodní (byl můj), ostatní byly v lepším případě barvené, v tom horším nějaké napodobeniny. Ale paní mi je poslala, že by z nich chtěla výrazný náhrdelník, takže jsem se snažila jí vyjít maximálně vstříc. Na druhou stranu jsem dostala volnou ruku v tvorbě, a to bylo moc fajn.
I na kuličky se našel čas – některé dny bylo tak krásně, že jsem neodolala, sedla na kolo a jela na celý den do své milované dílničky:
Kuličky mi dělají radost a dokonce se i prodávají, což je radost dvojnásobná, protože bude zase na materiál.
Po dnech na zahradě, jsem byla nabitá energií a představovala si, jaké to bude, až budu mít po zkouškách a já si budu zase organizovat čas podle sebe.
A tady jsou poslední vinutky:
Na začátku května se konaly Minerály v Tišnově – myslím, že za tak málo jsem tam ještě nenakoupila:
Ale vynahradila jsem si to o Minerálech teď o víkendu na Výstavišti:
Jsou to samé nádherné a výběrové kameny, tak nešlo odolat:
Mušli jsem zkusila, prý by měla jít v teplé vodě rozlepit – plánuju z ní brože, když se rozlepení zadaří, a to modré je chalcedon z Rumunska. Třpytkaté kameny jsou kousky skla, které plánuji roztavit na nitě a ozdobit jimi vinutky. Vždycky mě docela zlobí, když to prodávají jako kámen činorodosti a podobné bludy.
Jo, a taky jsem byla asi měsíc po minulém TOPu opět v TOPu na Fléru – radost jsem měla velikou.
A tohle je drobnost do soutěže Klubu šitého šperku na téma Rozkvetlá louka. Na něco většího nebyl čas, ale důležité je zúčastnit se.
A ještě musím zmínit nejdůležitější událost tohoto měsíce a vlastně i roku – mám hotové Zkoušky odborné způsobilosti a už jsem úřednice! Jak řekl manžel, úřednice s velkým „Ú“. Minulý týden jsem si vzala na učení týden dovolenou a opravdu se učila od nějakých osmi od rána do šesti sedmi do večera. Nejhorší je, že mi připadalo, že co jsem četla v pondělí, jsem v pátek vůbec neviděla – ale měla jsem tam poznámky, tak jsem to vidět musela. Stres neskutečný, prostě taková druhá maturita – rozsah otázek by tomu odpovídal: 38 otázek z veřejné správy, 35 otázek ze správního řádu, 15 otázek z ochrany obyvatelstva a 60 z krizového řízení – psal se test z obecné a odborné části, kdo neprošel, jel domů, a pak ústní část – tahaly se tři otázky a pak před komisí odpovídalo…..Benešov už nechci hodně dlouho ani vidět! Jak jedna kolegyně poznamenala, když odcházela ze dveří od zkoušek: „Už nikdy neřeknu blbej úředník, protože kdo tohle udělá, nemůže být blbej.“