Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit. Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:
Veškerou energii mi poslední tři týdny ubírá příprava na květnovou Zkoušku odborné způsobilosti, a to mám zatím zpřístupněnou jen všeobecnou část. Opravdu se děsím té odborné. A s blížícím se datem školení v Benešově se propadám do čím dál hlubší deprese. Už v pondělí……zoufale se mi tam nechce. Dřív jsem vymetla kdejakou akci, všude jsem se těšila a brala to jako zdroj nových zážitků, poznávání nových lidí….nevím, co se to se mnou děje, buď je to stářím a nebo tím, že tohle je oblast vzdělávání, která mi absolutně nic neříká a vůbec mě to nezajímá. Mám pocit promarněného času a cítím se demotivovaná. Svůj čas bych uměla strávit mnohem lépe – ať už šitím šperků, vinutím korálků nebo čtením knížek, o víkendu pak prací na zahradě….prostě je toho tolik, co bych mohla, a hlavně chtěla!, dělat…..
Náušnice, které byly na přání k náhrdelníku pro kolegyňku z práce:
A protože se mi líbily, tak jsem je ušila ještě v modré, jen s jiným zapínáním:
Brož se třpytivým ručně malovaným skleněným kabošonem. Tuto brož jsem šila dvakrát – když jsem ji totiž nafotila a otočila na výšku, zjistila jsem, že mi ošklivě ujel střed. A protože jsem cimprlich, okraje jsem rozpárala a ušila znovu, samozřejmě jinak, protože stejný vzor jsem si už nepamatovala.
Jak to tak sleduji, jedu na modré vlně. To by mě zajímalo, co by o tom řekl psycholog.
Náhrdelník s měsíčním kamenem a kousky paua mušloviny.
A protože se mi moc líbilo pracovat s těmito luxusními Toho (treasure) korálky, které mají trošku hranatější tvar než klasické TOHO round a jakoby do sebe víc zapadají, ušila jsem ještě brož (také s měsíčním kamenem):
A poslední jsou náušnice s květy. Vyhlížím totiž jaro, abych mohla opět do své dílny (aspoň na chvíli, za odměnu, že se tak hezky učím…) uvinout si své první letošní kouličky.
Objednala jsem si aspoň nové sklěněné tyčky, abych měla nějakou radost, a taky zirkony do vinutek, a přijdou mi murrinky na růžičkové vinutky, a mám nový mandrel na skleněné prsteny…..je toho tolik, co nutně, ale opravdu nutně potřebuji vyzkoušet! Už chci jaro, těším se, jak vytáhnu kolo, vyfuním ten hrozný kopec a budu se radovat, že jsem na zahradě, kde to voní jarem a můžu zapálit kahan…..