Tak to vypadá, že počasí definitivně ukončilo moje vinutkové snažení. V dílně už je zima a kahan začíná díky vzdušné vlhkosti korálky špinit. Ještě mi sice trocha plynu v bombě zůstala, ale když nejsou korálky čisté, tak to nemá cenu. Zato mám ale shrabanou větší část zahrady, což se taky počítá. Po večerech už zase šiju a toto je hotový náhrdelník, který jsem zmiňovala v minulém článku:
Byl na přání a už je u své majitelky. Nejhorší je ušít tu dlouhou spirálu, pak už je to zábavnější, ale i tak mi trval nějakých 17 hodin.
Tyto dva náhrdelníky jsem nosila v hlavě od poloviny léta, vinutky jsem na ně měla hotové koncem léta a teprve teď na ně došla řada:
Jsou zatím volné a dají se koupit na Fléru nebo je možné se domluvit přes zprávu.
Halloweenské náušnice byly jedny z posledních vinutek, které jsem v dílně stihla – byly pro jednu šikovnou desetiletou slečnu, která si je i sama namalovala. Původně to měly být puzzety, ale tři ze čtyř mi praskly, tak jsem zvládla jen visací. Snad udělaly radost…..
O víkendech sice trávíme ještě celé odpoledne prací na zahradě (zatím bylo moc hezky), ale dopoledne jsme doma a tak je více času i na experimenty – třeba domácí nudle, které jsem dělala poprvé v životě (běžně dělávám do polívky ze stejného těsta strouhánek):
I po těch letech, co jezdíme na mineralogickou burzu do Tišnova, se na ni stále těším jako malá holka a je to pro mě hlavní událost měsíce. Moc jsem toho sice nenakoupila , ale i tak jsem si to užila. Bylo rozhodně na co koukat. Kamínky šly cenově hodně nahoru, tak mám doma asi poklad. Narazila jsem na cenově přijatelné jantary a lapis lazuli, perličky jsou už taková klasika. A ty dva kousky skla vpravo nahoře jsou do vinutek (prodávají se jako zlatý a černý avanturín).
Začátkem prosince by měly být Minerály Brno, kde mám opět zaplacené místo a měla bych mít stánek. Jsem zvědavá, jak to celé dopadne vzhledem k neustále se zpřísňujícím covidovým opatřením. Tak držte palečky!
Ten náhrdelník na začátku článku je nádhernej! Hrozně se mi líbí ta barevná kombinace, jak je jemná a ladí.
A další vau jsem udělala u domácích nudlí, před těmi mám respekt. Netuším, jak se lidem to těsto daří správně vyválet a nakrájet, když na to nemají přímo strojek na pastu. Ale jednou, jednou se to taky naučím! Nebo se o to aspoň pokusím 🙂
Eithné, moc děkuji za milý komentář! Co se týká nudlí – je třeba to vyzkoušet. Dělala jsem je poprvé a celkem se povedly. Ale je pravda, že těsto mám vychytané, protože z něho dělám strouhánek do polívky, nudle vůbec nekupujeme. Budu ráda, když dáš vědět, jak se Ti povedly.