Je středa – venku prší, jsem doma a vařím dýňovou polívku….krásné, slunečné a teplé počasí vystřídalo to pošmourné podzimní. Zítra ale už jdu do práce a docela se tam těším, přestože jsou v pátek a v sobotu volby, kdy budu sedět ve volební komisi a docela mě děsí, co mě tam může potkat. V mezičase po večerech opět šiju a tohle je náhrdelník Cassel s jaspisem:
Kresba jaspisu připomíná pouštní krajinu s pošmourným nebem:
Minulý týden jsem měla v pondělí dovolenou, protože byl v úterý státní svátek (a moje narozeniny) a užívala si tak 4 dny v dílničce na zahradě, když mě zastihlo několik zpráv na firemním telefonu – kolegyňka z práce měla pozitivní test na corona virus a tím měl poslala do karantény.
Sranda je, že jsem si v pondělí večer „stěžovala“ manželovi, že toho ten týden budu mít hodně, takže se to tím tak nějak samo vyřešilo. Školení na volby bylo beze mne, přišla jsem i o jiné školení, na které jsem se těšila, práci za mne musela udělat šéfová (vydávání voličských průkazů, vyvěšování…), roznos volebních lístků zbyl na manžela, prostě v první chvíli šok, kdo to všechno udělá, ve druhé naštvanost, že budu doma, když je tak hezky, no, neměla jsem z toho radost ani trochu. A taky mě čekala premiéra v podobě PCR testu. Ani se tomu nechce věřit, ale celý rok a půl se mi tato nutnost úspěšně vyhýbala. Nicméně musím pochválit laboratoř Elisabeth Pharmacon jak za organizaci testování, tak i za testování samotné, protože to bylo méně nepříjemné než antigenní testování v práci prováděné společností Podané ruce. Prostě je to o lidech…. Naštěstí jsem byla negativní a tak jsem využila nucené volno k umytí všech oken, vypucování bytečku, přesazení kvítek, slíbenému řízku s bramborovým salátem, žehlení, šití a trošku i učení na obávanou Zkoušku odborné způsobilosti.
Z korálků už mám opravdu radost a nejraději bych v dílně seděla pořád.
Došly mi nové šňůrky, tak jsem konečně mohla zpracovat nějaké kuličky:
A také mi došlo objednané nové sklo, včetně nových efektových, které bych ráda vyzkoušela, ale to zatím leží v obýváku na zemi a čeká, až se dostanu do dílny.
Večery už trávíme doma, tak je čas i na to šití – náhrdelník Západ slunce s mookaitem:
Původně jsem měla vybrané jiné (teplé) barvy – žluto-oranžovou, červenou a šedou, ale protože jsem si ještě nestihla uklidit korálky, které jsem odkoupila od kamarádky, která šít přestala, padly mi do oka tyto hematitové. Sice netradiční barevná kombinace, ale podle mě, to nevypadá zle.
Nakonec ta karanténa byla k něčemu dobrá, když teda pominu, že jeden z posledních krásných víkendů jsem musela strávit doma a zítra mě v práci čeká spousta úkolů, které se musí do pátku stihnout.