A je tu podzim, zatím ještě docela teplý a hezký, ale brzy ho vystřídá období, které nemám vůbec ráda. Nesnáším vstávání do práce za tmy, nesnáším to pošmourno, mlhavo, pršavo, ale hlavně trpím nedostatkem sluníčka a světla. V šest večer mám pocit, že už nemá cenu nic začínat a že bych se měla pomalu přesunout do postele….tohle období je pro mě prostě neveselé truchlivé. Ještěže mám aspoň ty korálky, které vnáší do těchto pošmourných dnů světlo, barvy a radost. A jedním z těchto krásně barevných náhrdelníků je i náhrdelník Kristel:
Jak už jsem psala v minulém článku, kabošon azuritu s malachitem si mě naprosto podmanil a i přes svoji vysokou cenu jsem ho prostě musela mít. Přiznám se, že se na ně chodím koukat už delší dobu, ale tentokrát jsem se rozhodla, že si ho koupím. Kabošony byly dva a já se nemohla rozhodnout, který si vyberu, tak jsem si vzala oba. Ten druhý ještě čeká….Na náhrdelník jsem se moc těšila a asi i proto se šil sám.
V srpnu jsme měli naplánované dva týdny dovolené – jeden začátkem srpna, kdy jsme byli na zahradě a já vinula ostošest, a druhý týden ke konci srpna, kdy jsme chtěli k moři – kvůli dopravě autem do Chorvatska. Jenže kvůli nejisté situaci a neustále se měnícím podmínkám jsme nakonec moře odpískali a vyrazili do Jeseníků. Manžel naplánoval skvělé výlety a moc jsme si to užili – koloběžky z Dlouhých strání do Koutů, výlet na Mechová jezírka a pak přes Ruský hřbitov, Kazatelny a Kobrštejn zpátky na Rejvíz, kdy jsme měli v nohách asi 28 kilometrů a já si 13 kilometrů táhla v batůžku takový krásný kamínek vážící 3,5 kila (k němu pak přibyl ještě jeden půlkilový) – no nejsem já blázen? Jenže jsem ho tam nemohla nechat, má v sobě takové krásně třpytky a je ozdoba skalky (však jsem ho doma vypucovala kartáčkem a teplou vodou). Mužíček mi řekl, že si ho potáhnu sama, ať rozhodně nepočítám, že by s ním pomohl, ale pak vyměkl a do kopce na Kobrštejn mi ho vynesl, jen to prý nikde nesmím říct. Další den celý propršel, což mi vůbec nevadilo, protože mě bolely šlapky z předchozího výletu. A protože na dovolenou vždy beru korále, měla jsem o zábavu postaráno:
Možná si říkáte, proč jsou všechny šperky tyrkysové – ano, je to tím, že jsem byla lenošná hledat nový materiál a použila jsem krabici, kterou jsem měla nachystanou z dřívějška. Za ten pršavý den jsem ušila náušnice a velký kus náhrdelníku s vinutkou, který jsem pak došila doma.
K večeru jsme si prošli Filipovice a vzpomínali na dobu, kdy tam bylo jen pár chaloupek a chatiček. Dneska jsou Filipovice zastavěné spoustou chat a velkými rekreačními objekty. Je to škoda, protože ztratily své ospalé kouzlo. Ve středu vysvitlo sluníčko a my opět vyrazili na celodenní výlet – tentokrát busem do Jeseníku, pokračovali jsme vláčkem na Ramzovou, vytáhli jsme se lanovkou na Šerák a odtud už po svých přes Keprník, Kamenné okno (odkud je nádherná vyhlídka), Červenou Horu na Červenohorské sedlo. A protože autobus dolů jel až za půl hodiny a těch asi 14 kilometrů se nám zdálo málo, šli jsme ještě dalších devět dolů do Domašova. Výlet jsme zakončili v rybárně výtečným pstruhem s pivem a málem jsme se nedovlekli na chatu, jak už nás pak nechtěly poslouchat nohy. Ve čtvrtek jsme se vzbudili do deštivého rána a jelikož jsme stejně odjížděli, změnili jsme výlet na návštěvu hradu Sovince. Opravdu krásný hrad, který rozhodně stojí za návštěvu. No, a pak už zase Brno a do neděle zahrádka a vinutky (už jsem měla absťák).
A i takto se za využít prasklá vinutka:
Užívám si posledních dnů, kdy se ještě dá pracovat v dílně, mám objednané další skleněné tyčinky a efektové sklo a moc se těším, až vyzkouším, co dělá…..