Po tak dlouhé odmlce se mi těžko hledá nit a nějak nevím, kde navázat. Léto bylo hodně rozlítané a plné akcí, a proto sem nepřibyl žádný článek. Zkusím sem ale napsat aspoň některé z nich.
Snaha jezdit na zahradu na kole v krátké dny skončila s červnovými horky. Po jednom takovém výletu, kdy jsem myslela, že si někde po cestě lehnu do škarpy, jak jsem byla splavená, jsem si upravila režim a kolo zůstalo zaparkované v kočárkárně až do minulého týdne, kdy jsem ho opět vytáhla.
V ty dva dny v týdnu, kdy chodím do práce jen na tři čtyři hodiny, jsem si udělala všechny domácí práce a domluvila si všechna ta setkání, kosmetiku, pochůzky,… prostě vše, co jsem potřebovala zařídit, a v pátek v jedenáct jsme s manželem vyráželi směr zahrada. V jednu jsem už seděla u kahanu a pilně vinula a učila se nové postupy. Třeba jak zapracovat murrinky:
Začátkem července jsme měli dovolenou, horka proměnila moji dílnu v saunu, ale i tak jsem tam každé ráno mířila na dvě tři hodinky. A tohle je výsledek:
V červenci se také konaly Minerály Brno, kde jsem nemohla chybět. Organizátorům patří velký dík a obdiv za dokonale zvládnutou organizaci akce v této nelehké době, kdy se opatření mění ze dne na den. Přestože mám doma kamínků slušnou zásobu, opět jsem neodolala a něco si nakoupila:
Asi nejvíc se mi líbily ty tyrkysové azurity s malachitem. Byla drahé, nepopírám, ale já je musela mít.
Kromě vinutí jsem také hodně vařila, protože o víkendech za námi jezdily i naše holky s partnery, slavili jsme trojité narozeniny, zahrádka si také žádala svoji péči, a vůbec ten červenec utekl nějak rychle. Šití šperků bylo tak trošku na vedlejší koleji, ale i tak jsem zvládla dva náhrdelníky:
Náhrdelníky ještě z května / června:
V příštím článku se dočtete třeba o tom, kterak jsem si v batůžku táhla třináct kilometrů kamínek vážící přes tři a půl kila.