Teploty už trošku povyskočily a tak mohu trávit v dílničce vinutím korálků trošku více času než v březnu a dubnu. Od loňska, kdy jsem začala vinout, svádím boj s nastavením kahanu, aby nebyly korálky začouzené – na podzim to už vypadalo o maličko lépe, ale stejně jsem pořád nedokázala vypozorovat to správné nastavení. Na jaře jsem začínala celý proces znovu a po dvou měsících více či méně začuzených korálků jsem pomalu propadala zoufalství. Hrozně moc mi chyběl nějaký kurz! Úplně začáteční peripetie a obrovské zklamání z práce jsem popsala ve svém březnovém článku. S pocitem, že to musím přece zlomit, jsem si na začátku května vyhradila jeden den na pozorování, co kahan dělá při různém nastavení – vinula jsem šípky, u kterých je to vidět téměř hned a také rychleji chladnou. Sice mi bylo líto plácat drahou červenou barvu na něco, co možná nebude použitelné, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. A pak to přišlo – šípek byl čistý a já najednou přesně věděla, jaké nastavení musí být:
Tohle jsou jedny z prvních čistých korálků. Vypadá to, že jsem svůj boj s kahanem vyhrála. V pátek mi přišly nové skleněné tyčinky, ze kterých mám radost. Plácla jsem se přes kapsu a kromě klasických jsem objednala i nějaké efektové sklo.
Každý den, kdy se dostanu do dílny, se teď raduji z nových korálků, těším se na nové barvené kombinace a magické okamžiky, kdy vytahuji vychladlé korálky z perlitu, abych viděla, jak se vlastně podařily. Je to prostě alchymie!
Některé kuličky kombinuji s šitým šperkem:
Už nezbývá, než si přát hezké počasí, abych mohla na zahradu a sednout si ke kahanu……