Čas letí jako splašený

Je to k nevíře, ale už je za námi i Štědrý den! – a to jsem měla představu, že na blog napíšu minimálně každý měsíc alespoň jeden článek, kdy shrnu celý měsíc a dám sem šperky, které jsem ušila. Budu se muset polepšit.

Musím se pochlubit – prodala se mi moje první samostatná vinutka – bouchli jsme doma šampíčko, protože na to, že jsem se vše učila sama, to považuji za neskutečný úspěch:

Vyzkoušela jsem také, co to dělá, když se použijí mosazné piliny – vinutka je nádherná, jen mi bohužel praskla, protože jsem ji nedostatečně prohřála – došel mi totiž plyn:

Byl to celkově nepříliš podařený den – měla jsem ten den svátek a několik slibných hodin na vinutí  před sebou (na zahradu jsem se dostala už v jednu odpoledne), ale už po půl hodině u kahanu začal slábnout výkon, tak jsem tak nějak dotočila svůj korálek s pilinami a pak došel plyn úplně. Sranda je, že ještě v autě manžel vtipkoval, že kdyby mi došel plyn, tak můžu jít domů pěšky, že je sice zima, ale jinak docela hezky (přes les je to slabé dvě hodiny rychlé chůze).  A to mě ještě přivítala zahrada celá rozrytá krtkem, který se k nám na podzim nastěhoval asi i se svými mladými – protože takovou paseku nemůže jeden krtek zvládnout. Opravdu jsem byla zklamaná, že nemůžu pokračovat ve svých experimentech, uklidila jsem si tedy v mezičase dilníčku a nachystala ji na zimu, šla trošku porovnat krtčí spoušť, blato se mi lepilo na boty, nadávala jsem u toho jako špaček,  a pak se šla trošku ohřát do chaty. Na schodech k chatě jsem objevila veverčí spižírnu plnou oříšků – tak jsem vytahala ořechy, které byly nacpané do podezdívky, a zbytek veverce nechala tam, kde si zásobu na zimu připravila. Když jsem přišla asi za hodinu dolů, chtělo se mi brečet – ta sviňa krtek opět řádil, a to tam, kde jsem se tak marně snažila zahladit jeho krtince….. Prostě den blbec. Ještě jsem zapomněla napsat, že den před tím jsem asi tři hodiny stříhala malé mosazné piliny na ještě menší kousíčky, aby byly vhodné na použití do vinutek. Takže dílna je zazimovaná, každý týden si v kalendáři odškrtnu týden bez vinutek a nedočkavě vyhlížím jaro.

A protože mám teď více času na šití, tak mi hezky přibývají šité šperky. Bohužel ani na podzim se nekonala výstava minerálů na Výstavišti, takže zatím šiju spíš do šuflíčku. Ještěže mám takové zásoby kamínků a nijak mě jejich nedostatek  neomezuje v mé tvorbě.  Jeden z posledních náhrdelníků, kde se mi podařila zakomponovat i moje vinutá perla:

Šila jsem hlavně brože, které jsou všechny přidané v galerii, sem je dávat nebudu, protože je jich opravdu hodně. Za zmínku stojí snad jen zimně laděný soutěžní náhrdelník s dendritickým achátem:

K němu je i brožka:

Tak přeji všem krásné svátky plné klidu a pohody! Do nového roku hlavně hodně zdraví a aby byl pro všechny lepší, než ten letošní! I když já si na ten letošní rozhodně stěžovat nemůžu, protože mně se letos splnily sny….