Musím moc poděkovat svému sluníčku – Barborce, že se ujala vytvoření mého nového blogu a tím mi vytrhla trn z paty. Starý blog, který jsem měla na epona.svetu.cz, pro mě totiž ztratil smysl poté, co jsem v galerii vyčerpala místo a už mi tam nešly přidávat další fotky mých šperků.
Za ten téměř rok, kdy jsem přidala na starý blog poslední článek, se toho poměrně dost událo – a teď nemyslím jen covid, který určitě převrátil život naruby většině z vás. Začalo to tím, že jsem od svého (v té době již bývalého) šéfa dostala k Vánocům kahan, a protože se také již definitivně loučil před odchodem do důchodu, tak to byl zároveň i dárek rozlučkový. O tom, že budu mít svoji dílnu na vinutky jsem snila nějakých 8 let – od té doby, co jsem byla poprvé s rodinou na dovolené v Jizerkách a viděla naživo, jak nad plamenem ze skleněných tyčinek vznikají vinuté perle. No, a tím, že jsem dostala kahan, se vše dalo do pohybu. Po Velikonocích jsme podnikli poslední pokus o koupi zanedbaného pozemku, který sousedí s naší zahradou. Základy jejich chaty by byly perfektní základy mé dílny. Bohužel sousedi si zahradu chtějí nechat, tak jsme museli vymyslet náhradní řešení. Zkrátím to: po počátečních peripetiích s úřady, kdy jsou povoleny jen stavby do velikosti 2 x 2 m ( i přesto se v okolí staví, jen načerno), přestože se jedná o dřevěnou chatku bez kamenných základů, jsem díky manželovi ( a za to mu patří opravdu velký dík!) mohla na konci července poprvé zapálit kahan ve své vysněné nové dílně!
Od té doby se snažím zvládnout alespoň základy této náročné techniky. První pokusy o korálky měly tvar trychtýře – v obavě, aby mi nepopraskaly, jsem je co nejrychleji nacpala do chladícího substrátu (to jsou ty spodní korálky):
Další korálky už vypadaly o něco lépe, nicméně umotat dva skoro stejně velké korálky, a třeba s jen podobným vzorem, si mi podařilo až po nějakých padesáti hodinách pilného cvičení. O hezkých kytičkách a bublinkách se mi mohlo jen zdát. Nebudu popisovat jednotlivé těžkosti, se který mi jsem si musela poradit, bylo by to na dlouho. Bohužel se mi zatím nepodařilo domluvit si kurz, tak si musím vystačit s literaturou, videi na youtube a metodou pokus – omyl. Jediné, co mi šlo v podstatě hned, byly šípky:
Takhle vypadají zpracované:
Mám rozešitý šípkový náhrdelník, který sem také časem přidám.
Nyní mám u kahanu už prosezeno více jak 100 hodin a korálky mi konečně začínají dělat radost (ty poslední ještě nemám nafocené):
To je nádhera! Teď myslím ty šípkové náušnice, ale hrozně tu óchám i nad dílnou. Musí to být krásné, pořídit si vlastní – ne, neřeknu domeček na hraní, to by nevyznělo správně – ale dílna na zahradě! To je naprostý sen kohokoliv od tří let až do smrti, ne? 🙂
Eithné, ano, přesně tak – je to domeček na hraní! Ani nedokážu popsat tu radost, když jsem se tam nastěhovala a poprvé zapálila kahan. Naprostá euforie….jen je škoda, že to není na zimu. Budu mít sice absťák po vinutkách, ale budu to muset do března vydržet. Má to i své horší stránky – a to, že moje upravená zahrada už není tak hezká, ale zato mám radost z vinutek.
A jinak děkuji – k náušnicím jsem včera dokončila náhrdelník, tak jak upravím fotky, přidám sem i na FB.